Jmenuji se Markéta Pribelská, bydlím na rozhranní jižních a středních Čech. Vystudovala jsem gymnázium a Vyšší odbornou školu zemědělskou obor Pozemkové úpravy a ekologie krajiny, ovšem od samého prvopočátku pracuji jako geodet a mohu říci, že tato práce pro mě není jen prací, ale i zábavou. Svého prvního vysněného německého ovčáka jsem dostala když se psal rok 1992, v době kdy odešla do psího nebe má první fenka křížence Bella a tím se naplnil můj dětský sen. Byla to celočerná fena s výbornými povahovými vlastnostmi, rychlá, razantní, nekompromisní, houževnatá a velice tvrdá. Tehdy s ní začal vzhledem k mému nízkému věku chodit na cvičák můj taťka. Složil s ní zkoušky ZM a ZV1 a já ji připravila na ZV2 , ovšem tuto zkoušku vzhledem ke zdravotním komplikacím již nikdy nesložila. Od té doby uběhlo několik let a naší rodinou prošli ještě dva úžasní němečtí ovčáci Aránek a Nico.
Dále jsem se stala hrdou majitelkou německého ovčáka Agbara Brutanik, kterého jsem si přivezla od chovatelky Marcely Trefné. Byl to úžasný německý ovčák, složili jsme spolu mnoho zkoušek z výkonu, objeli desítky závodů, prožili nesčetně krásných chvil... a právě díky Agbarovi tento web vlastně vznikl. Stal se chovným psem, byl součástí naší rodiny, kamarád a přítel. Pes s absolutně sociálním chováním, na cizí ostražitý, ale jinak kamarádský, neúnavný aportér. Bohužel před Vánoci 2011 odešel Agbárek do Psího nebe. Odešel náhle, rychle a prakticky bez rozloučení. Zmohla ho hrůzná nemoc, která prý už zmohla mnoho ovčáků. Zůstal mi po něm doma mladý, velice šikovný pejsek Denny. I po tak ošklivé ráně jakou odchod Agbárka byl, ponesou tyto stránky dále Agbárkovo jméno, protože My na něj NIKDY nezapomeneme, stejně jako jsme nezapoměli na žádného psa, který s námi kdy žil. Letos v červnu přibyla k Dennyho matce další krásná celočerná fenka Qvejši Jipo Me a já byla pověřena jejím majitelem starostí o výcvik a přípravou na zkoušky. Qvejš je zatím takové rozverné psí mimino, ovšem moc ráda bych ji, pokud se na nás usměje štestí uchovnila a založila si vlastní chovatelskou stanici.
Nadále bych se ráda věnovala přípravě Dennyho na zkoušky a závody, ovšem 27.5.2011 se náš život od základů změnil s příchodem našeho syna Tobiáška a talk se celý svět začal točit pochopitelně okolo něj... :-)
Mezi mé další neutuchající vášně patří ještě jeden koníček a to je focení. Fotím snad už odjakživa, fotím pořád a fotím stále. Můj první fotoaparát byl obyčejný kompakt Konica Minolta a asi bych nedokázala spočítat to obrovské množství kinofilmů, které tímto přístrojem prošlo. Dále mi rukama prošly Fuji FinePix S56OO a Panasonic DMC FZ7. V roce 2007 jsem pořídila svou první vysněnou digitální zrcadlovku Canon EOS 1000D, dále pak objektiv Canon EF 70-200 f/4,0 L USM, nyní vlastním Canon EOS 550D, ateliérová světla, dvě fotopozadí a blesk, nově pak Canon EF 50mm f/1.8 II. Pokud byste měli zájem o nafocení jakýchkoli fotografií, nebojte se mě kontaktovat. Ráda se s Vámi domluvím, popřípadě dojedu i k Vám domů...Vzhledem k tomu, že mám malého syna, je mi fotografování dětí momentálně nejbližší.
Hlavní myšlenkou vzniku těchto stránek byla od samého začátku především prezentace Agbárka, jakožto chovného psa. Nyní berte tento web jako vzpomínku na nejúžasnějšího přítele, jakým kdy Agbar mohl být.
Doufám, že se Vám na mých stránkách bude líbit.
